Definice pojmu

Svéprávnost je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat).

Je nutno odlišovat pojem „svéprávnost” a pojem „právní osobnost”, který znamená způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti.

Již v definici obou pojmů je na první pohled rozdíl ve slovech nabývat a mít, které velmi dobře popisují i vlastnosti těchto pojmů:
- plná svéprávnost se nabývá a to většinou zletilostí (dovršením 18 roku věku). Slovem „svéprávnost” běžně rozumíme tuto plnou svéprávnost.

- právní osobnost buď je či není, nelze jí nabýt ani pozbýt, je totiž spojená se samotnou existencí dané osoby, které přísluší. Rozhodujícími pro její vznik a zánik je v případě fyzické osoby (člověka) narození a smrt a v případě právnické osoby (firmy, státu ...) její vznik a zánik.

Právní osobnosti ani svéprávnosti se nikdo nemůže vzdát, ani zčásti.

Plnou svéprávnost je možno nabýt i před dosažením zletilosti těmito způsoby způsoby:

  1. přiznáním svéprávnosti, které provede soud na návrh nezletilého nebo jeho zákonného zástupce (většinou rodiče). Podmínkou je dosažení šestnácti let věku, schopnost se samostatně živit a souhlas zákonného zástupce. V ostatních případech soud vyhoví návrhu, je-li to z vážných důvodů v zájmu nezletilého.
  2. uzavřením manželství, které může ve výjimečných případech povolit soud, jsou li proto důležité důvody.